Plop!

Odehrávají se zde snad nějaké ničemnosti? Dost možná. Vězte však, že to vše se ozývá a děje pouze ve vaší hlavě. Plop! Vyvrtil Žlahvout pšunt i chlpal liquére. Zdychtěný pampáš zvruknul v psálek.

Ivan Wernisch: Plop! Vyvrtil Žlahvout pšunt i chlpal liquére

Mezi rozměrným dílem básníka, spisovatele, překladatele a editora Ivana Wernische (*1943) se loni objevila nonsensová sbírka zvaná Plop! s podtitulem Zdařilé verše a prózy. Zalíbení v neologismech, slovních hříčkách a přesmyčkách, nesmyslech, absurditě a grotesknosti tu až darebně přesně souzní s grafickou „výzdobou“ (v žádném případě pouhou ilustrací) Jiřího Stacha, který mj. výtvarně doprovodil Wernischův výbor pro mládež Chodit po provaze je snadné (Meander, 2011) a titulní skladba sbírky (Plop!) je mu věnována. Jakoby se Wernisch se Stachem sešli když „svidí večur se“, společně zahlédli „v nikotmě klikotavé čmoury“ a v jednom tahu, z jednoho nápadu načrtli tuto sbírku: básník deformovanými, pokroucenými slovy a bizarními obrazy a výtvarník rozvernými i učesanými perokresbami, ideogramy a historizujícími dekoracemi. A tak díky sbírce poznáme, co vzniklo, když „zdychtěný pampáš zvruknul v psálek“. Celé to můžeme vnímat jako nadsázku, ale i jako malinko zlomyslný, ale víc sympatizující posměch psálkům, psavcům, grafomanům, kteří jednoho večera prostě vyvrtili pšunt, chlpali liquére a psali a psali… I Wernischem doplněný doslov odkazuje k souvislosti mezi zvukem špuntu, vytáhnutého z lahve, a následným rozdychtěným chrlením slov. Jakoby ironicky a zároveň s neskrývanou radostí nahlížel i sám sebe, své pampášovství, které mu nedá nenapsat to, co roztoužená slina v zákrutách mnohotvárného jazyka náhle objeví, co ruce vnořené do bláta slov mezi prsty vyloví, jaké kořeny, cucky a kuriózní předměty se uchu a oku zjeví.

Autorův doslov je také vodítkem k tomu, jak sbírku vnímat: „odřeč ta znechvuřená jako by něco připomínala“ (…) Slyšíte spílání, kňourání, hlahol a nářek? Vybavují se slova, jaká není radno vyslovovat ani zaznamenávat písmem? Odehrávají se snad nějaké ničemnosti? Dost možná. Vězte však, že to vše se ozývá a děje pouze ve vaší hlavě.“ Všechny texty ve sbírce jsou nonsensové. Stylisticky a syntakticky autor kopíruje reálný jazyk, zachovává jeho formu a styl, ale významový kontext je díky novotvarům otevřený, rozvolněný. I když se nějakého významu v jednom textu zachytíme, vzápětí se nám vysměje a vodítko ztratíme (neboť slova se v celé sbírce ani v jednotlivých textech neopakují, spíš variují - kroklice, krokvice, krumlice…). Kdo se chce těmito texty bavit, ten musí naslouchat, ale ozvuky svých představ stejně nemůže vykládat otrocky. Nesmírná autorova výřečnost, bujnost zve čtenáře v prvé řadě ke sdílení opravdu čisté radosti z tvoření nových slov, resp. znetváření známých slov, která v každém verši, v každé větě k něčemu odkazují, něco napovídají. Nejednou si při čtení a prohlížení vybavíme texty Josefa Váchala, Christiana Morgensterna, Arthura Shenka nebo Lewise Carrola. Četba je to vyloženě dospělácká, provokuje chuť tvořit, nechat se inspirovat a objevovat vlastní novou řeč, nebo obrazy rozpohybovat.

Sbírku naplňuje osmnáct textů (maximálně stránkových), ty jsou obsaženy ve třech částech: Trotlerie, Klánec, Mlátva. I když autor používá výhradně novotvary (běžně užívané slovo zde kromě předložek a částic nenajdeme), slova, věty i celé jednotlivé texty určité významy asociují. Nejpestřejší a nejobsažnější je první část (Trotlerie), kterou tvoří pět próz a šest básní. Texty evokují poezii 19. století, za změtí slov můžeme slyšet třeba Písně kosmické (Jásujou sutmění slápavců v slájích?). Některé texty jsou spíš meditativní, jiné baladické, v jiných se ozývají tóny mýtické, v jiných obhrouble středověké. Zaslechneme obdiv k technickému pokroku (do Vídně situovaný text snad o motorovém létání V kvačném poponosu octóbra…nebo Sestroj o pokaženém a opraveném stroji). Velmi zábavné je spojení něčeho přízemního, obyčejného s něčím vznešeným – např. v textu Těžké dějinstvo: „Těžké dějinstvo vládcuje. V dmoutlavém střehenu vyznášejí se pryskné šizbóny, mátlivou zmizeň ptýří zminutá vlékadla. Žužlím ve steli, cackám v záhadří, i zzzzzz! (...)“ Gastronomovi Brillat-Savarinovi je připsán text o „zvaření bambaly“. Foklíky s čmausem evokují přírodní lyriku, ovšem počasí nehezkého, vlezlého. Plop! je z mého pohledu nejzdařilejší text, působí jako rozhovor se ženou, který nemá východiska.

Druhá část sbírky, Klánec, může připomínat hrdinský epos, ale je velmi krátký a končí naprostým výsměchem – pudovým zvukem. Část třetí, nazvaná Mlátva, vyvolává dojem bitvy a odkazuje na směšnost výpravnosti bitev, na bizarnost nesmyslných bojůvek. Závěr celé sbírky už čtenáře tolik nebaví, působí překombinovaně.

Jazykové vybavení textů ve sbírce slovo od slova překvapuje: najdeme zde slovní přesmyčky (kromidlo – kormidlo, věs - ves), slova doplněná jinými písmeny (piploti, cpánové v cvindyrlech), nejrůznější složeniny (žlahvout) a jiné, často zvukomalebné slovní hříčky. Ve Wernischových novotvarech rezonují jiná slova (např. slast, choutky). Třeba text „Ovrápováni dlachnými bimbly s hatáky uzřeně chvapěli za pterně zdoulovanou vzdeředí.“ můžeme v kontextu Mlátvy „přeložit“ třeba jako ozbrojeni dlouhými kopí s háky zaujatě kvapili za divně potemnělým lesem… Ale chce vůbec autor, abychom si texty tak interpretovali? Myslím, že se baví tím, že takto jednoznačně nikdy texty nevyložíme, ale stále nám budou svědivě něco připomínat.

Výtvarný doprovod sbírky Plop! neusnadňuje porozumění textům, ale je úchvatný: jsou to obrazy neskutečných světů, sestávající z písmen a nečitelných slov, působí jako kaligramy, jako plastiky tepané ze železa, jindy jako texty klínovým či obrázkovým písmem. Obskurnost textů doplňují výtvarníkovy apokalyptické vize – výbuch bomby, znetvořené postavy, bytosti na pomezí živé a neživé přírody. A Carrollovský králík, přivázaný k bedně v noční krajině, podporuje dojem z celé sbírky Plop!: i pokleslá hra s jazykem, s jeho barvitostí a zvukomalebností může být krásná.

Eva Davidová

Ocenění

NEJKRÁSNĚJŠÍ KNIHA ČR 2015: ocenění Nejkrásnější porotou - Cena létajícího Čestmíra

ZLATÁ STUHA IBBY 2016: vítěz knihy pro starší děti a mládež, výtvarná část

K titulu Plop! byla vytvořena jedna z lekcí ze souboru Čtenářské lekce II pro 2. stupeň ZŠ

Pokračování pilotního projektu Čtenářských lekcí k sedmi titulům nakladatelství Meander vzniklo na základě spolupráce se spolkem Knižní stezka k dětem a Novou školou, o. p. s. a jejím týmem výjimečných a kreativních pedagogů a knihovníků v roce 2019. Druhá řada lekcí je rozdělena pro mladší a starší žáky. Čtenářské lekce žáky 2. stupně seznamují s esencí obsahu i formy daného titulu. Lekce k jednotlivým knihám tvořili různí pedagogové, a proto jsou i přístupy ke knihám odlišné. Tato různorodost vytváří ze čtenářských lekcí pestrou metodiku, díky níž se děti naučí přemýšlet o knihách novými způsoby, které jim nedovolí zůstat na povrchu.

Čtenářské lekce jsou vhodné především pro pedagogy a knihovníky, ale ocení je také rodiče.