Štěpánka Jislová: „Pro mladší čtenáře je důležité, aby díky příběhům věděli, že s nimi svět počítá.“
Ilustrátorka a komiksová autorka Štěpánka Jislová má za sebou několik výrazných děl, mimo jiné komiksy Milada Horáková a Bez vlasů. V nakladatelství Meander pak vydala Klášter Nejsvětějšího srdce, titul Daniel v jámě lvové z biblické edice manamana a v rámci jarní knižní sklizně taky Přeřekadla, komiks, ve kterém dětem zábavným a interaktivním způsobem podává tradiční rčení a přísloví.
Jak vznikl nápad na komiks Přeřekadla? Měla jsi sama problém s tradičními rčeními a příslovími?
Je pravda, že některé z nich mi dlouho zůstaly záhadou. „Na hrubý pytel hrubá záplata“ jsem brala jako radu ohledně šití, „kdo je zvědavý, bude brzo starý“, tomu třeba nerozumím dodnes. Jako dítě jsem je často chápala doslovně, a tím pádem mi záhy došlo, že si spousta z nich si protiřečí. Pokud „vrána k vráně sedá“, tak jak to, že „protiklady se přitahují“? Řada z nich jsou prostě špatné rady do života. „Co oči nevidí, to srdce nebolí“ by nepotvrdil asi žádný terapeut. „Co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš“ to by zase nepotvrdily moje středoškolské znalosti francouzštiny. I proto mi dávalo smysl udělat knížku, která děti seznámí s příslovími, ale ve formátu, který jejich rodiče „nutí“ knížku číst s nimi. Povídat si o nich, vysvětlovat je. Možná, že společně přijdou na to, zrovna „správná“ varianta pořekadla není pro dnešní dobu ta nejlepší.
Kdysi jsi v Meandru vydala komiks Klášter Nejsvětějšího srdce. Jaký typ lidí baví?
Komiks stojí každou nohou pevně v jiném žánru. Na jednu stranu je to tradiční detektivka, záhada, která má kvůli prostředí nejblíže ke Jménu růže. Na druhé straně je to postapokalyptický příběh, jehož nehostinné prostředí nutí postavy žít v uzavřených prostorách a vytváří mezi nimi napětí. Pokud vás jeden z těchto žánrů oslovuje, tak by se vám knížka mohla líbit.
Ovlivnila nějak tvoji práci cena Muriel za komiks Bez vlasů?
Pro knížku to představuje záminku, jak se po prvotním PR kolečku, které absolvuje při vydání, dostat znovu do médií. Pro nás autory je to samozřejmě motivační povzbuzení, ale nemyslím si, že někdo dělá komiks kvůli cenám – to by se moc daleko nedostal.
Důležitou roli ve tvé tvorbě hraje feminismus. Jakým způsobem jej můžeš jako ilustrátorka vystihnout?
Feminismus, podobně jako náboženský nebo politický směr, není ideologický monolit. Proto i to, jak se promítá v tvorbě, se liší podle projektu a jeho záměru. Kdybych měla mluvit obecně, tak i pro autorky a autory, kteří se k feminismus nehlásí, je zásadní jedna věc: myslet na to, aby obsazení příběhu bylo dostatečně pestré. Pokud je pokaždé protagonista odrazem autorova (alter) ega, tak není divu, když ostatní dostanou jen „zbytkové“ dějové linky. U ženských postav to nejčastěji bývá žena-matka a žena-milenka, které kromě pohlaví mají společné i to, že se celý jejich život točí kolem hlavního hrdiny. Kromě toho, že příběh bude ochuzený o komplexní charaktery, publikum přijde o postavy, se kterými by se může identifikovat. Je důležité, zvlášť pro mladší čtenáře, aby v příbězích viděli sami sebe, aby věděli, že s nimi svět počítá. Nehledě na to, že když si budeme pořád dokola vypravovat příběhy o šéfech a asistentkách, tak se nad reálnými šéfkami a asistenty budeme pořád podivovat. Tím se oklikou dostávám k jádru otázky – i když jde „jen“ o ilustrace, měly by odrážet to, jak náš svět vypadá doopravdy. A náš svět rozhodně není homogenní.
Jsi součástí Laydeez Do Comics, projektu, který prezentuje a podporuje komiksové autorky. Čemu se aktuálně věnujete?
V průběhu pandemie jsme se vrátili ke kořenům, což znamená k našemu webu a Facebooku, kde sdílíme recenze a zajímavé autorky. V srpnu nás čeká crossover s Galerií Klatovy Klenová, která se v Česku věnuje komiksovým sympoziím. Ti pro akci propůjčili svoje působiště, středověký hrad Klenová, a my jako Laydeez Do Comics jsme určily téma. Výběr účastníků jsme si rozdělili rovným dílem, německé rezidenty vybírá Galerie a české zase my.
Autor rozhovoru: Jakub Pavlovský