Petr Nikl: "Fascinuje mě nedosažitelnost fantazie matky přírody."

Autorem měsíce října je Petr Nikl, jemuž v Meanderu doposud vyšlo již 13 autorských knih a řadu dalších doplnil svými nádhernými ilustracemi. Pro Meander dokonce vytvořil logo umělecké edice Modrý slon. Je velmi všestranným umělcem: maluje, loutkaří, hraje, píše, zpívá. Mezi jeho nejnovější knihy patří opičí abeceda Jino taje opic a Jiné taje opic, oblíbené jsou ale také např. Lingvisitcké pohádky, Niklův blázníček nebo Slovohledě. 

Vaše tvorba vychází v dětském nakladatelství Meander. Není ale určena pouze dětem – spíše naopak. Je vaším záměrem vracet čtenáře zpět do dětství a oživovat v nich dětskou fantazii?

Myslím, že ne. Spíš se snažím v sobě živit představivost jako takovou. 

Děti fantazii přirozeně používají, proto je jen optickým klamem zdání, že píši pro děti, že nevystupuji ze svého dětství, že se někam vracím...

Vystudoval jste Akademii výtvarného umění. Přesto své malby doplňujete i vlastním textem. Jak vznikala vaše první kniha a jak jste navázal spolupráci s nakladatelkou Ivou Pecháčkovou?

Mé malby nemají texty, obrazy vesměs texty nesnesou, maluji něco právě proto, že to je verbálně nesdělitelné. Už s názvem obrazu mám problém, aby divákovi nevnucoval můj výklad, aby nenapovídal... Současně se ale opačně snažím popisovat textem cosi, co se nedá dobře zvizualizovat. Každý prostředek je v určité chvíli ten vhodnější. Ale vy se spíš ptáte na kresby v mých knihách. Ty se také snaží být vůči textu svobodné, někdy jej ale částečně opisují, pak se stávají ilustracemi.

Na knihách mám rád jiskření mezi obrazem a textem.

Iva Pecháčková viděla v mém ateliéru makety knih, které jsem do té doby nikdy nehodlal vydávat. Děkuji jí, že měla tu odvahu a že se do nich později ani příliš nevrtalo.

Kromě psaní a malování jste také divadelníkem, zpěvákem, tanečníkem, loutkařem… Máte k nějakému z těchto oborů oboru úplně nejblíž?

Nejbližší je mi to, co právě dělám.

 
Ilustroval jste knihy i jiným autorům. Dokážete si ale představit, že byste oslovil vy sám jiného ilustrátora, aby svými malbami doprovázel váš text? Jaký vztah má podle vás ilustrace k textu?

Už se stalo, příští rok vyjde Hudebníček s kresbami Miroslava Černého. Vztah ilustrace k textu je složitý a zároveň jednoduchý. Jako alchymie. Některé texty ilustrace nepotřebují, jiné k nim velmi inspirují.

 
Jste známý zálibou ve zvířecích motivech – vydal jste již dvě knihy o opicích, píšete o rybách, o žirafách apod. Jsou pro vás zvířata podmětem k vyjádření, nebo jen jeho prostředek?

Jsou metaforami, v podstatě píši o lidech a o jejich vlastnostech. Kdo z nás by se taky ve zvířatech vyznal? Ale fascinuje mě nedostižitelnost fantazie matky přírody. Ta se nikdy nevyčerpá.

Váš otec byl akademickým malířem, matka zase slavná hračkářka. Byl jste k umění a tvoření veden od malička, nebo jste si k tomu musel najít cestu sám?

 Z tohoto zázemí je jasné, že jsem se od malička inspiroval rodiči. 

Stejně ale na své hledačské cestě musí být vždy každý sám, jinak by se opičil.

Podobně jako vy se i vaše děti vydaly uměleckou cestou. Vaše dcera Anna v Meanderu dokonce ilustrovala dvě knihy. Bylo jejich směřování přirozené nebo jste na tom měl podíl?

Přirozené.

Přemýšlíte o svých textech či obrazech dlouho dopředu, než se pustíte do samotné tvorby, nebo je to vše čistá souhra náhod a současné konstelace myšlenek?

Jde to samovolně. Někdy déle, jindy rychleji, někdy taky vůbec. Záleží to od impulsů a od mé pozornosti.

Vaše knihy vycházejí také v zahraničí, jsou překládány např. do angličtiny, francouzštiny či italštiny. Setkal jste se někdy s ohlasy zahraničních čtenářů? Liší se nějak od čtenářů českých? (např. v porozumění…)

To je přehnaná informace.

Co se mých autorských knih týče, preventivně přeloženy do angličtiny byly jen ty dvě první knihy rybích pohádek. 

Možná Legenda o Golemovi Ivy Pecháčkové, vyšla ve více jazycích, ale tu jsem jen ilustroval.

Ohlasy mám jen od přátel. Většina mých autorských knih je plná nepřeložitelných hříček nebo specificky české zvukomalebnosti.

 
V jednom rozhovoru jste zmínil, že máte rád tzv. „knihy s pomlkou“. Otevřené vyznění, možnost si domýšlet… Platí to také pro dětskou literaturu? Myslíte, že je lepší, když není dětem vše přímo a polopaticky ukázáno a vysvětleno?

Jistě. To platí i pro dospělé.

Autor rozhovoru: Karolína Hajdíková