Dagmar Hartlová: "Samostatné „ejhle poznání“ nechá v dětech hlubší stopu."

Dagmar Hartlová pro Meander přeložila již několik titulů ze švédštiny. Mezi ně patří třídílná série příběhů o prapodivných bytůstkách žijících za šeríkovým plotem Tajné bratrstvo, něžné příběhy Klary Persson Slova, kde jste? a Molly & Zuza, Bleší cirkus na cestě, ale také velmi slavný a oblíbený příběh o putování severem - Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem. O těchto knihách, překladatelských strastech a severské literatuře vám při příležitosti Mezinárodního dne překladatelů, který připadá na 30. září, přinášíme rozhovor s naší milou překladatelkou.

Pro Meander jste ze švédštiny přeložila několik dětských titulů. Vybrala jste si tyto příběhy sama? Jak vůbec taková překladová kniha vzniká?

Výběr dětských knih pro Meander vznikal vždy v úzké spolupráci s Ivou Pecháčkovou, buď dotazem ze strany nakladatelství na konkrétní knihu, jako to bylo třeba v případě Podivuhodné cesty Nilse Holgerssona Švédskem od Selmy Lagerlöfové. Jde o zkrácenou verzi původní, více než sto let staré, světově proslulé učebnice švédské vlastivědy, která byla jiným slavným švédským spisovatelem v polovině minulého století zúžena na základní, krásnou pohádkovou kostru, aby stále ještě dokázala oslovit dnešní děti. A to opravdu dokáže. Je to nádherná kniha, i díky ilustracím v českém vydání, a jsem na ni hrdá. Nebo jsem byla přímo dotázána, zda bych neměla nějaký tip, jako to bylo v případě Tajného bratrstva, crazy trilogie od Barbro Lindgrenové. Ve většině případů ale, což neplatilo u dětské literatury, musím o knize, kterou objevím a která se mi líbí, nakladatele nejdřív přesvědčit, a to u neznámých jmen nebývá nic snadného.

Skandinávská literatura je známá svou syrovostí a kontroverznějšími tématy. Realistické motivy postupně pronikají také do dětské literatury vydávané v Čechách. Přesto jsou ale méně časté. Setkala jste se někdy s dětským příběhem, u kterého pro vás bylo nepříjemné či těžké přeložit dané téma do češtiny a představit jej dětem?
 
Skandinávská literatura otevírá dětem svět i s tématy, která jsou pro dospělého bolestivá a nesnadno se o nich mluví. Začalo to v šedesátých, sedmdesátých letech minulého století, kdy najednou spousta dětských hrdinů švédských knih měla některého z rodičů alkoholika, pocházela z chudších poměrů než spolužáci, měla rodiče v rozvodovém řízení a podobně. Jistě, je to stránka života, s níž se děti setkávají. Naše dětská literatura spíš dětem otevírala ten úžasný velký svět, který je nádherné objevovat. Sociální stránka zůstávala trochu hodně stranou. Dnes to vypadá v obou zemích trochu jinak a spíš se v těch zásadních tendencích sbližují. Neřekla bych ale, že je těžké přeložit nějaké téma, spíš může vzniknout primitivnější problém – a to překlad určitých tematických okruhů, teď mě napadá třeba oblast sexuální, kde čeština postrádá obecně použitelné hovorové termíny, tím myslím použitelné zároveň pro vnoučka i babičku. 

Myslíte, že má překladová literatura na děti jiný vliv než literatura domácí? 

O tom určitě rozhoduje i poměr mezi českou a překladovou literaturou v nabídce, a překladová literatura je natolik velkou součástí české kultury, nechci přímo říct, že české literatury je málo, že se bez ní prostě neobejdeme. Překladová literatura nesmírně obohacuje a děti možná i díky cizorodým prvkům nebo novostí pohledu na věc víc zaujme. To je ovšem jen spekulace.

Knihy švédské spisovatelky Klary Persson se letmo dotýkají důležitých témat jako je sesterské pouto v protikladu samoty či láska a jak těžké je vyjádřit ji slovy. Co a jestli vůbec si z příběhu něco odnese, je pouze na čtenáři samotném. České knihy pro děti jsou z větší části edukativní, mají tendenci dětem vše dopodrobna vysvětlovat a představovat jim kompletní příběh. Dokázala byste posoudit, zda je některý z přístupů lepší?

I švédské dětské knihy jsou velmi edukativní a dopodrobna či do důsledků problematiku vysvětlují, což je výborná pomocná ruka pro rodiče. To je jeden ze současných trendů. Klara Persson patří k tomu druhému, který věci vysvětluje obrazně jako pohádka. To je pro děti i rodiče možná těžší, ale řekla bych, že to samostatné „ejhle poznání“ nechá hlubší stopu. Jenže musíme brát i v úvahu, že co je lepší pro jednoho recipienta, nemusí být stejně dobré pro jiného. 
 
Máte nějakou vysněnou dětskou knihu, kterou byste jednou chtěla přeložit do češtiny?

Vysněnou asi ne, ale strašně ráda bych přeložila Podivuhodnou cestu Nilse Holgerssona Švédskem v původní nezkrácené verzi, ale jak by ta tlustá bichle mohla soupeřit s dnešní oblíbenou dětskou četbou? Takže ono to vlastně je přání z kategorie snů.

Autor rozhovoru: Karolína Hajdíková