Pavel Hrnčíř

(*1965)
 
Vystudoval knihovnictví na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 1994 působí v diplomatických službách. Podobně jako většina průměrných Čechů nebo Japonců procestoval kus světa. Nejprve se vypravil s rodiči do Bulharska, později úplně sám autostopem do Plzně. Jeho zájem o lidská práva a humanitární pomoc ho zavedl například do barmských utečeneckých táborů v Thajsku nebo na africký kontinent, kde se zúčastnil volebních pozorovatelských misí v Pobřeží slonoviny a v Tunisku. Je zapřisáhlým pacifistou a podezřelí mu jsou i myslivci s nabitými puškami. Myslí si, že bychom měli jíst víc zeleniny, ale přiznává, že by měl začít hlavně u sebe. Možná zkusí mrkvové bonbony. Pro děti napsal knihy Komínek a Budíček (2007, nominace na Zlatou stuhu IBBY) a Mámo, táto, pojďte si hrát na balón (2010), v nakladatelství Meander vyšla jeho kniha Plechová Mína.  Má dvě dcery, Julii a Agátu. Žije v Praze na Malé Straně.

ENG
He studied librarianship at Charles University in Prague. He has been working in the diplomatic service since 1994. Like most average Czechs or Japanese, he traveled around the world. First, he went with his parents to Bulgaria, later hitchhiking to Pilsen only by himself. His interest in human rights and humanitarian aid has led him to, for example, Burmese refugee camps in Thailand or the African continent, where he participated in election observation missions in Côte d'Ivoire and Tunisia. He is a sworn pacifist and suspects are also hunters with loaded rifles. He thinks that we should eat more vegetables, but admits that he should start mainly with himself. Maybe he'll try carrot candies. For children, he wrote the books Komínek and Budíček (2007, nominated for the Zlatá stuha IBBY award) and Mámo, táto, pojďte si hrát na balón (2010). He has two daughters, Julie and Agáta. He lives in Prague.