Jak jsme s nadací Čtení pomáhá předali FN v Motole knihy v hodnotě 200 000 Kč

Díky nadaci Čtení pomáhá jsme do FN v Motole mohli předat knihy v hodnotě 200 000 Kč. Polovinu ze zmíněné částky “načetly” děti, které se účastní charitatiního čtení pro nadaci Čtení pomáhá, a druhou polovinu částky věnovalo naše nakladatelství. Knihy poputují na kliniky pro dětské i dospělé pacienty, kteří se zde léčí s onkologickými onemocněními.

Protože jsme si přáli, aby knihy nepřijely jen tak potichu ze skladu, uspořádali jsme u příležitosti předání i čtení Lukáše Hejlíka a improvizační představení Petra Nikla, určené jak pro pacienty, tak personál nemocnice. Knihy za FN v Motole převzal náměstek MUDr. Martin Holcát.

Ačkoliv je Meander nakladatelství převážně dětské literatury, má v portfoliu i tituly pro dospívající a dospělé. Po osobní zkušenosti naší zakladatelky a šéfredaktorky Ivy Pecháčkové jsme se rozhodli část knih věnovat 3. chirurgické klinice vedené prof. Lischkem, kde se paní Pecháčková léčila:

„Když jsem se na sklonku loňských prázdnin dozvěděla, že mám rakovinu plic, vůbec jsem tomu nechtěla uvěřit. Neměla jsem absolutně žádné potíže a zdálo se mi, že úpravou životosprávy se vše časem vyřeší. Až po pár měsících mi došlo, že operace plic je nutná, protože zhoubný nádor v plíci sám od sebe nezmizí. V tom mi ohromně pomohl spolek a pacientská organizace Moje plíce a zejména Ilona Mančíková, která trpěla stejným adenokarcinomem jako já a po 2 letech po operaci i s jednou plící sportuje a žije naplno. Ilona mne přesvědčila, že dnes medicína už umí dříve nemyslitelné věci a robotická operace plic je k pacientovi tak citlivá, že za dva měsíce budu už moci i vyrazit na sjezdovku. A měla pravdu – operoval mne prof. Lischke a po 4 dnech na JIP byla rekonvalescence ještě rychlejší, než jsem si uměla představit. Dneska už sportuju takřka bez omezení – koncem března jsem už zase sjížděla na lyžích na své oblíbené svahy do Davosu,” popisuje Ivana Pecháčková a dodává: „Jako nakladatelce se mi líbilo, jak většina mých spolupacientů na JIPce stále čte, protože lepší zábavu v nemocnici prostě nenajdete. A tak to nejlepší, co můžeme pro dočasné obyvatele Motola udělat, je dopřát jim další duchovní potravu – dobré knihy.“

Nemocnici jsme věnovali tituly jak v češtině, tak v ukrajinštině. Od každého titulu jsme navíc do Motola poslali více výtisků, jednak aby se knihy mohly rozdistribuovat na různé kliniky, ale i proto, aby pacienti nemuseli nechávat rozečtenou knihu v nemocnici, pokud budou před dočtením propuštěni domů.