Ivana Pecháčková: „Biblická látka se dětem převypravovala ústy jejich nejbližších po tisíciletí, jen jsme nějak postupně ztratili ono know how.“

Autorkou měsíce února je šéfredaktorka nakladatelství Meander Ivana Pecháčková, která letos v květnu na Světě knihy představí 8 biblických příběhů z Nového zákona. V souvislosti s šestnácti stým výročím úmrtí svatého Jeronýma a padesáti lety od založení Katolické biblické federace, vyhlásil Správní výbor Katolické biblické federace rok 2020 Rokem Božího slova. Při této příležitosti bychom se rádi, kromě vydání novozákonních příběhů (cca 25 knížek), pokusili také o překlad biblických příběhů do angličtiny. Proto spouštíme na konci února crowdfundingovou kampaň a budeme rádi za jakoukoliv Vaší pomoc. Více o biblických příbězích vydávaných v nakladatelství Meander se můžete dočíst v rozsáhlém rozhovoru s jejich autorkou.

Rok 2020 je vyhlášen jako Rok Bible. Na začátku tohoto roku plánujete vydat deset novozákonních příběhů pro děti. Je to náhoda, nebo jste vydání promyšleně naplánovala právě na tento rok?

Musím se přiznat, že když jsem to na Šumavě o vánočních prázdninách z Katolického týdeníku zjistila, zaradovala jsem se, protože už přece jen nějaká doba od našeho vydání kompletního Starého zákona uplynula a já nechci nechávat příliš dlouhou pauzu mezi vydáním Starého a Nového zákona. Jenže loni nám vypadl jeden důležitý grant, takže peníze na vydání sháníme, kde se dá. A možná na to bude nějaká nadace slyšet právě proto, že je rok 2020 rokem Božího slova neboli Rokem Bible.

Kompletní Starý zákon, který obsáhl na dvacet dva příběhů se vám tedy již podařilo vydat. Jak na tak závažné téma v dětské knize reaguje veřejnost? Nejsou lidé překvapení, že původní texty jsou jen minimálně upravené? 

Reakce veřejnosti mne nadmíru těší – jen výstavy ilustrací mladých výtvarníků, které v ČR proběhly v několika galeriích a v adventu ve Strahovském klášteře, navštívil velký počet lidí, píší nám i volají. A  je to asi tím, že ta látka je takzvaně „věčná“ – ještě za tisíc let si lidé budou rádi číst tisíce let staré příběhy o vražedné lásce krále Davida k okouzlující Betsabé, o lstivé Dalile, která zradí zamilovaného Samsona, o Jonášovi, který prchal před Bohem, o moudrém králi Šalamounovi a další a další příběhy, které jsou tak strašně podobné těm našim příběhům z 21. století, že se to až věřit nechce. Zároveň v každé galerii starého umění vidíme, že téměř ze 100 % jde o díla s biblickými tématy a každý, jen trochu civilizovaný člověk, by měl vědět, že dívka s hlavou na podnose je buď Judita s hlavou Holofernovou, nebo Salomé s hlavou Jana Křtitele… Prostě a jednoduše dříve lidé Biblí, která je vlastně celou knihovnou knih, žili dnes a denně a ona se tak stala základem kultury a umění našeho civilizačního okruhu – čerpají z ní všechny druhy umění – od literatury přes výtvarné umění až po hudbu, divadlo a tanec. Několikrát jsem o práci na té edici mluvila v TV i v rádiu a lidé se zajímali, proč nejsou příběhy víc upravené, víc k dětem vstřícné.  První větší ohlas jsme zaznamenali, když byla série 6 knížek z edice manamana oceněna titulem Nejkrásnější dětská kniha roku na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě, kde komise pod vedením Aleše Palána ocenila právě to, že se držíme co nejvíce přesného znění biblických textů. Byla to cena za odvahu vydat dětem Písmo v co nejpůvodnějším znění.

Každé knize z edice manamana propůjčuje své kresby jiný ilustrátor. Podle čeho a jak tyto ilustrátory vybíráte?

Výběr ilustrátorů je kapitola sama pro sebe, protože právě proto, že výjevy z Bible tisíckrát nebo spíš milionkrát namalovali staří mistři slavných jmen, jsem se rozhodla svěřit jednotlivé knihy co nejmladší talentované generaci výtvarníků, z nichž většinu jsem objevila ještě na školách. Léta chodívám na klausury hledat zajímavé osobnosti s neotřelými nápady a stylem. A právě proto, že Starý zákon se skládá z tolika knih, nechala jsem každou z nich ilustrovat jiným mladým umělcem, žádné jméno se neopakuje. Všem jsme dali maximální svobodu, mohou si zvolit techniku, výtvarný styl i barevné ladění. Tak jsou některé knihy provedeny v akvarelu, pérovkách, tuší, akrylem, linorytem, jiné jsou vybarvené a upravené v počítači, nebo přímo dělané vektorovou kresbou apod.. 

Ilustrace z biblických příběhů manamana doputovaly prostřednictvím Českého centra na výstavu až do Moskvy. Dostaly se k Vám ohlasy ze zahraničí?

V září a říjnu minulého roku byla v Ruské státní knihovně v otevřena výstava edice manamana, kterou jsme připravili společně s Českými centry. Výstava byla součástí Festivalu české kultury a měla velký ohlas. Nyní se jedná o tom, že by byla letos vystavena na moskevském festivalu ilustrace MORS, který jsme s knihami z edice manamana navštívili již před dvěma lety a soudě podle toho, že jako první z našich knih se na největším moskevském festivalu mladé ilustrace MORS vyprodaly právě knížky biblické edice, zájem byl, a to hlavně ze strany studentů moskevských uměleckých škol. Na naše tři přednášky jich přišlo kolem stovky ze zhruba 70 takových škol. O výstavu mají zájem také na Maltském knižním veletrhu, jednáno bylo s Českým centrem v Římě a ve Varšavě. Doufáme, že se výstavu podaří dostat k co největšímu počtu zahraničních diváku, protože biblické téma je celosvětové a univerzální. 

Plánujete se po letošním vydání Nového zákona o životě Ježíše i nadále věnovat zpracovávání biblických témat pro děti?

Zatím plánujeme vydání 22 knížek Nového zákona v kompletu a to nám zabere veškerý čas a energii, alespoň mně tedy, protože jich ještě několik musím dopsat a ke zhruba deseti vymyslet ve spolupráci s biblisty ty tvořivé doplňující a vysvětlující otázky a úkoly, v podstatě takovou metodiku, jak s touto látkou pracovat, jimiž každou knížku doplníme. 

Jak jste přišla na nápad ke každé knize vypracovávat také tento pracovní list, se kterým dítě pracuje, a může mu tak dopomoci k lepšímu porozumění příběhu? Předpokládám, že tuto pomůcku ocení zejména učitelé na základních školách. Jaké jsou ohlasy ze strany pedagogů? Máte zkušenost s tím, že s těmito knihami pracují také školy, které nejsou nábožensky zaměřené

Tak to byla nutnost v momentě, kdy jsem se již hotové, zábavným a k dětem velmi vstřícným způsobem převyprávěné biblické přiíběhy, rozhodla znovu přepsat a předložit je dětem jinak – nezkreslené, co nejméně převyprávěné a co nejvěrněji se držící původní předlohy – tedy překladů Bible, s nimiž jsem pracovala (nejinspirativnější pro mne byl studijní překlad Bible). Všechny ty převyprávěné dětské bible jsou totiž jen takové dějepravy, očištěné o všechna tajemství a redukované jen na ty zábavné příběhy a mystika Bible se pak z toho zákonitě vytrácí. Děti mají ale tajemství velmi rády a když je v textu něco tajemného a pokud něčemu nerozumí, začnou se tím zabývat a jdou s tím za rodiči nebo učiteli, ptají se a chtějí o tom mluvit. Otevřou si velkou Bibli a hledají otázky na to, čemu nerozuměly. Ostatně celých 25 let už vydávám knihy pro děti, které jsou vždy čtením pro celou rodinu, a tento trend  jde s tím, jak děti přestávají číst, právě světem, protože děti nic tolik nebaví jako společné čtení s rodiči, sourozenci, s těmi nejbližšími. 

Co Vás vůbec přimělo věnovat se biblické tématice v dětských knihách?

Bylo to v okamžiku, když jsem svým vnoučkům začala číst z převyprávěných biblických příběhů z německých nebo amerických překladů a zdálo se mi, že jsou adaptované až příliš, nepříliš zdařile přeložené a navíc i ne zrovna podle mého gusta ilustrované… Tím se nechci nějak povyšovat nad tvorbu jiných respektovaných světových nakladatelů, soudím však, že biblická látka se dětem převypravovala ústy jejich nejbližších po tisíciletí, jen jsme nějak postupně ztratili ono know how.

Myslíte, že jsou tyto příběhy důležité i pro děti z nevěřících rodin?

To bezesporu. Vždyť jde skutečně o ten grund, základy, z nichž vyrostla naše civilizace. A přiznejme si, i v naší ateistické společnosti dvacátých let jedenadvacátého století, že jen díky církvi, která odedávna šířila vzdělanost ve světě, jsme si ji včetně něčeho tak základního jako je desatero, udrželi podnes.

Autor rozhovoru: Karolína Hajdíková