Iva Pecháčková: "Naší současné dětské literatuře chybí velcí vypravěči."

Máte stálý okruh "svých" autorů, nebo se poohlížíte i po čerstvých jménech?

Naší současné dětské literatuře velmi chybějí kvalitní autoři, jací se ještě vyskytují ve světě - typu velkých vypravěčů. To bude asi jeden z důvodů, proč se častokrát obracím na zajímavé lidi z řad známých svých přátel, autorů a výtvarníků s otázkou, zda by se jim nechtělo zkusit pro děti něco napsat.

Dětská kniha u nás měla od 20. let vždy velmi dobré zázemí (kultivované čtenáře i nakladatele, ale hlavně vynikající autory a výtvarníky, knížky ilustrovali malíři, sochaři, umělci, všech možných profesí, nejen klasičtí ilustrátoři) a tedy dost dlouhou tradici. Za první republiky, ale i později psali pro děti zcela samozřejmě i skvělí autoři tzv. velké literatury jako Karel a Josef Čapkové, Vladislav Vančura, Karel Poláček, básník Vítězslav Nezval, dramatik František Langer, Ondřej Sekora, nebo zpočátku i Marie Majerová nebo Václav Řezáč, kteří se v padesátých letech stali prorežimními autory. Knížky bratří Čapkových pro děti například dnes vycházejí ve stále nových vydáních a paradoxně se prodávají daleko víc než jejich knihy pro dospělé. Zrovna nedávno v MEANDRU poptávala jedna pařížská galerie práva k fr. vydání čerstvě oceněné Wernischovy knihy Chodit po provaze je snadné a jen tak namátkou mne vyzvali vydat s nimi společně Čapkovu Dášeňku.

Nejen za první republiky, ale i později za totality, kdy nemohli psát pro dospělé, psalo pro děti mnoho vynikajících autorů jako Ivan Klíma, Pavel Šrut, Jan Skácel, Alexandr Kliment. Nemohli publikovat pro dospělé, tak psali pro děti.

Autoři nepíšou pro děti s velkým nadšením jistě taky pro to, že za knihu, nad jejímž rukopisem stráví rok i více dostanou honorář 10. – 15.000 Kč (tak je to třeba v případě 1.500 ks nákladů v Meandru), nakladatelé výtvarně náročných titulů prostě nemají na to, aby jim mohli dát víc. Výtvarně dobře udělaná kniha je velmi drahá, stojí tak v průměru 5x víc než obyčejná textová kniha v jediné černé barvě.

V těchto podmínkách se není nakladatelům co divit, že sázejí na slavná jména, jejichž knihy se dotiskují – v případě Meandru jsou to slavní autoři jako je Václav Havel, Viola Fischerová, Jiří Stránský, Vráťa Brabenec, z mladších Radek Malý, Markéta Pilátová, hlavně ale Petr Nikl. To že se jeho UMĚNÍ KNIHY podařilo zpřístupnit všem vrstvám „čtenářstva“ považuji za svou zásluhu – v Meandru vyšla před deseti lety Petru Niklovi jeho první autorská knížka a dnes už je jich desítka. Díky tomu se Niklovo jemné zvláštní umění dostalo i do rodin, které se na jeho výstavy/divadla/koncerty neměly šanci dostat. Myslím, že ty knihy čtenáře velmi kultivují a posunují je dál v estetickém vnímání nejen toho, co čtou, ale i světa kolem sebe. Lidé se na ně doslova naučili, a tak se vydávají v stále dalších dotiscích. Například Lingvistické pohádky vyšly již ve 4 dotiscích (celkem 6000 kusů), dotiskovaly se také ZáHádky, které byly loni nominovány na knihu desetiletí v M. Liteře, kde předtím získaly titul knihy roku mezi všemi kategoriemi (vůbec poprvé se Knihou roku stala kniha z kategorie „dětské“). ZáHádky také získaly cenu Nejkrásnější kniha roku v soutěži NČKR.

Jaký titul z poslední doby se setkal s největším obchodním úspěchem?

Vůbec nejprodávanějším titulem v Meandru za celých 17 let jeho existence je kniha Legenda o Golemovi, s ilustracemi opět Petra Nikla, přičemž došlo čtyřikrát k dotisku.

Obecně se dá říci, že v záplavě knih na pultech se čtenáři, kteří artové tituly z Meandru ještě neznají, orientují podle udělených literárních a výtvarných cen. Následující měsíc poté prodej oceněné knihy vždy stoupne, někdy se musí i dotisknout. Hodně pomáhá, když má kniha dobré recenze nebo dojde nějakého významného ocenění – knihkupci ji vystaví a prodává se daleko víc.  

Samozřejmě se snažím z desítek až stovek ročně došlých rukopisů vybírat i zajímavé látky, z nichž bys se po spolupráci s autorem dala vydat pěkná knížka, ale to bez grantů dnes již vůbec nejde. Čtenářská obec takovýchto artových knih čítá v tak malé zemi pár stovek lidí. Tomu odpovídá i prodej několika prvotin, které jsem vydala – bývá to jen několik set kusů.

Jsou nějaká kritéria, podle kterých si vybíráte dětské knihy, které vydáváte?

Jasná kritéria výběru nemám – buď je to dobře napsaná věc, nebo se mi líbí zajímavé netradiční téma, případně jiné knížky od toho autora. A nebo taky už existují obrázky a já k nim hledám autora… jak to život přináší, žádná koncepce ani plán není a nikdy ani nebyl.