Jsem Vincent a nebojím se

Škola znamená pro Vincenta přežívání: jeden nikdy neví, jakou katastrofu kdy může očekávat, proto je lepší být připraven. Vincent tak zná zpaměti svou oblíbenou příručku Jak přežít. Navíc u sebe pořád nosí krabičku poslední záchrany. Jenže to nejhorší se právě chystá: škola v přírodě. Zbývá sedm dní na přípravu. A pak přijde do třídy nová dívka, jmenuje se Jas a všechno se začne měnit…

Kniha vyšla s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky.

Kniha vyšla za laskavého přispění Nizozemského literárního fondu.

Recenze

„Je tma, taková tma, že nevidím ani sám sebe.‘ Touto větou začíná citlivý příběh Vincenta, kluka, který si prochází těžkým obdobím a šikanou ve škole. Vincent zná nazpaměť svou oblíbenou příručku Jak přežít, má u sebe vždy krabičku poslední záchrany, vidí svět jinak a když je nouze, tak se opírá o pomoc svých zvířecích kamarádů – Veverky, Hříběte, Červíka a Broučka. Enne Koens je vynikající ve vypravování příběhu, který nejen že je primárně určen pro děti, ale můžeme ho číst i jako dospělí. Autorka totiž popisuje situace, s kterými se může setkat v reálném životě každý. S tím přichází i příběh, ve kterém Vincentovi ubíhají dny do školy v přírodě – pro Vincenta jeho vlastní noční můra. Plánuje útěk, jenže situace se mu komplikuje příchodem nové spolužačky – Jasmíny (Jas), která od začátku svého příchodu dává najevo, že pro ni Vincent není jen ‚divný‘ kluk, jak ho portrétuje okolí. Postavu Vincenta tak můžeme pozorovat i v prostředí, s člověkem, s kterým se cítí komfortně, což nám dává lepší obraz toho, jaký Vincent je. Jedná se tedy o portrét kluka, do kterého se mohou vcítit tisíce dětí, které jsou každý den vystaveny šikaně. Autorka cílí i na osvětu dospělých, kteří mají možnost dětem potýkající se se šikanou pomoci. Často se totiž v knize setkáváme se situacemi, kdy je Vincent nepochopený ze strany dospělých a kdy je potřeba pomoci, která se ale nedostaví: ‚Ta paní pak řekla rodičům, že jsem velice citlivý chlapec a že si někdy nevykládám některé věci správně… Jak si má ale člověk vykládat ránu klackem do hlavy?‘ Kniha je psaná velmi citlivě, klade důraz na porozumění a empatii. Všechny tyto aspekty pak vedou k četbě, která zůstane v člověku a bude ho vést ve vývoji dál. Vincent je doplněný jemnými ilustracemi od Maartje Kuiper, které krásně a vydařeně podtrhují dojemný příběh Vincenta. Kniha je důležitou publikací, která má v sobě možnost pomoci dětem, ale i dospělým ve vnímání světa dětí, přátelství a odvahy.“ – Dominika Tesařová

Recenze Petry Schwarzové Žallmannové v Tvaru č. 1/2023

„Kniha Jsem Vincent a nebojím se vynesla autorce několik ocenění, v Nizozemsku a v Německu se příběh dočkal také jevištního zpracování. Jeho síla spočívá především ve způsobu podání – autenticky ukazuje pohled dítěte, které nechápe, proč si o něm ostatní myslí, že je jiné, a za jeho domnělou jinakost se mu vysmívají, dítě tápe a hledá neexistující ‚normalitu'. Mimořádně působivé jsou pasáže vnitřních monologů, v nichž Vincent debatuje se zvířátky, která mu projevují soucit, ale zároveň ho permanentně znejisťují. A šokující je vidět, jak dobře dokáže šikanované dítě skrývat svůj problém před nejbližšími, řídí svůj život podivnými pravidly a bojí se o problému promluvit. To je snad nejsilnější memento této knihy – a ponaučení nejen pro dětské čtenáře, ale i pro dospělé,“ píše Jitka Nešporová v recenzi na iLiteratura.cz.

Rozhovor s Pavlou van Dam Markovou, překladatelkou Enne Koens na ČRo Plus

„K Vincentovi mám velmi blízko, protože jsem na základní škole šikanu sama bolestně zažívala. Když jsem začala psát, došlo mi, že je to jedno z témat, které chci zpracovat, protože budu schopná popisovat vlastní zkušenosti. Ale můj příběh to není, je to příběh fiktivního dítěte, v němž své zážitky pouze využívám,“ říká autorka knihy Enne Koens. 

Rozhovor s Enne Koens v časopise Tvar