Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové

Příběh knihy Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové se odehrává v současnosti ve starém černošickém domě, o němž je známo, že v letech 1913–1920 sloužil jako sirotčinec. Dávná historie ožívá v záhadné postavě paní Majerové, která prochází domem a zahradou a ujímá se jejich obyvatel stejně jako před sto lety malých chovanců svého ústavu. To se stane i Aničce, šestiměsíční holčičce, jejíž rodiče dům dnes vlastní, i jejich dvěma pejskům a želvímu mládenci. Všichni jsou vtaženi do každodenního chodu ústavu, a tím i do víru událostí, v nichž jim nezbývá než mluvit lidskou řečí a čelit nástrahám a hrozbám doléhajícím na dům z minulosti. Zároveň ale žijí své běžné životy nemluvněte a domácích zvířat – děje tak probíhají ve dvou světech najednou, současně se míjejí i prostupují. Hororový příběh významného českého spisovatele a filozofa Petra Koťátka doplňují veršované pasáže, nechybí ani základní reálie týkající se dějiště příběhu doprovázené fotografiemi, to vše prostoupeno křehkými ilustracemi autorovy dcery, oceňované výtvarnice Evy Koťátkové.

Ocenění

MAGNESIA LITERA 2020: nominace – Kniha pro děti a mládež

ZLATÁ STUHA IBBY 2020: nominace – beletrie pro děti, literární část

BÍLÁ VRÁNA INTERNATIONALE JUGENDBIBLIOTHEK MNICHOV 2020

Recenze v Hospodářských novinách (2.8.2019)

Recenze na webu iLiteratura.cz (15. 8. 2019)

Rozhovor s Petrem Koťátkem pro Aktuálně.cz (24. 9. 2019)

Tip na knihu pod stromeček na webu ctidoma.cz (3. 12. 2019)

Recenze ve Tvaru 07/2020

  

Petr Koťátko v pořadu Sama doma (31. 3. 2020)

Recenze v magazínu Lógr (č. 37, 09/2020)

„Anička, mluvící potok a další chovanci ústavu paní Majerové je kniha neuvěřitelně chytrá. Děti v ní budou spatřovat přesně ty dětské motivy, pro které tento typ literatury vzniká. Laskavé, vtipné postavy, přátelství, dobrodružství, ale i napětí a drama. Dospělák v ní zase ucítí, jak velmi inteligentně Petr Koťátko pracuje s narativem. Mistrné spojení minulosti a současnosti domu s úžasným geniem loci, vrstvení psychologie postav i zápletky a v neposlední řadě stylistika, která je v jednu chvíli zábavná a svižná, aby ji hned vzápětí vystřídala skoro až hororová pasáž. Hrdinové si skáčou do řeči, veršují, jsou napjatí, znudění, pobavení a emoce se výborně přenáší na čtenáře. To vše jen ilustrátorsky podporuje autorova dcera Eva Koťátková, která zvolila jemné čisté linky, jež příběh skoro až oživují a některé výjevy jako by byly spíše filmem než jen statickým obrazem. V závěru nechybí fotografie domu, potoka i dalších výjevů, které dílo inspirovaly, což jen přispívá k autentičnosti celé knihy.“ – @hankathebookworm