Vychází pokračování oblíbeného Květolela

I květiny mají sousedy. O patro výš šumí tajemné keře. Co si vyprávějí a kdo se v nich schovává?

Po rozchichotaném Květolelu se ponoříte do houštin nového poznání. Rozverní obyvatelé a roztodivné plody lákají k hloubání ve skrýši mezi větvičkami. Dozvíte se, kdo je meruzalka, čím si při večeři svítí ťuhýci nebo jak je cítit nemytý yetti. Tereza Marianová v druhém díle rostlinné trilogie ukáže, že keře jsou pozoruhodné v jarním květu i podzimních bobulích.

Terezo, věděla jsi už před vydáním Květolela, že se později pustíš do Keřolela? Nebo to vyplynulo až časem?
 
Věděla jsem, téměř od začátku, že budou tři díly – Květolelo, Keřolelo a Stromolelo. Tato trilogie je vymyšlená podle rozdělení lesa na rostlinná patra, jak je popisuje biologie: bylinné, keřové a stromové. Celkem jich je pět. Zbývají ještě patra směrem dolů, mechové a kořenové. Na ty by musel být nějaký speciál.
 
Dospělí i děti si jakžtakž všímají květiny, někteří znají pár názvů. Ale jak je to s keři?
 
Doufám, že i u keřů umí děti a dospělí vyjmenovat pár druhů. Alespoň zlatici pozná na jaře každý, i když většina jí říká zlatý déšť. Botanicky to správně není, protože zlatým deštěm někteří nazývají i štědřenec, ale jsou to dva odlišné druhy. Osobně mě baví učit se poznávat a znát kde co, obzvlášť z přírody. Takže jsem spíš měla problém vybrat do knížky jen devět favoritů. Rozhodla jsem se, stejně jako u květin, pro nejběžnější zástupce, které u nás rostou. 
 
Dá se podle tebe Keřolelo využít i jinak než jen ke čtení? Může fungovat třeba jako průvodce?
 
Keřolelo určitě může a má být průvodce. Ilustrace rostlin jsou do značné míry realistické a poslouží jako klíč k určování. Brouci na nich schovaní tam nejsou náhodně, a kdo je pozná, dozví se další informace – například v jalovci schovaný brouk krasec je jejich škůdce. Z ohlasů vím, že Květolelo jako průvodce funguje krásně, a díky říkankám si květiny všichni dobře zapamatují. Věřím, že se Keřolelo přidá do batůžků objevitelských výprav za flórou.