Pouť z perspektivy řetízkového kolotoče

Ilustrátorka Andrea Tachezy svými ilustracemi vytvořila pohlcující atmosféru magického prostředí pouti, jakou už dnes jinak potkáte snad jen ve snu či ve vzpomínce. V knize Na pouti, která získala širší nominaci na Magnesii Literu, přenesla do obrazů nejen pestrý svět atrakcí, ale i nostalgii a kouzlo starých poutí. Jaké vzpomínky na poutě ji provázely při práci? Jak hledala výtvarný klíč k básním Robina Krále? A proč kniha dostala netradiční formát? O tom všem se dozvíte v rozhovoru.

Chodila jste jako malá ráda na poutě? Co vás tam udivovalo?

Z dětství si vybavuji hlavně pouti u nás na chalupě. To bylo něco úplně jiného než pražská Matějská. Malá, vesnická pouť, jedna střelnice, dva kolotoče, cukrová vata. Milovala jsem jízdu na řetízkovém kolotoči s kamarády, kdy člověk viděl známá místa z úplně jiné perspektivy, to bylo asi úplně nejlepší. A míčky z barevného staniolu a celofánu, plněné pilinami, na gumičce. Taky mně vrtalo hlavou, jak se dá žít v té maličké maringotce a jaké to asi je, být každou chvíli někde jinde.

Věděla jste už po prvním přečtení básní Robina Krále, jaký výtvarný klíč k nim zvolíte?

Nevěděla. Mně to vždycky trvá poměrně dlouho, než najdu ke knize klíč, ten (z mého pohledu) nejlepší způsob zpracování. V čem jsem měla poměrně jasno od začátku, to byla barevnost.

Atmosféru poutí ztvárnila řada malířů. Inspirovala jste se někým?

Malíři jsem se neinspirovala, i když mám moc ráda Františka Tichého a jeho výjevy z manéží. Inspirovala jsem se, kromě vlastních vzpomínek, historickými fotografiemi. S Robinem Králem jsme se shodli, že v knížce chceme mít trochu nostalgie, to byl pro mne výchozí bod.

Kniha se dá roztáhnout do velké délky jako harmonika. Proč jste zvolili tento atypický formát?

Chtěli jsme, aby kniha malého čtenáře / diváka vtáhla, aby se cítil jako součást dění. Proto také na sebe ilustrace navazují, když se kniha roztáhne je to vlastně jedna dlouhá ilustrace. Což bylo poměrně náročné na postprodukci, protože samozřejmě nebylo možné, abych ilustraci udělala v jednom kuse. Takže jednotlivé dvoustrany se musely digitálně propojit a nastavit tak, aby i při slepení ilustrace plynule navazovaly.

Jak byste si představovala ideální křest této knihy?

Samozřejmě na pouti nebo alespoň v prostředí, kde bychom mohli třeba vytvořit pro děti něco na způsob střelnice.