Jak vznikají malostranské legendy plné kostlivců a tajemství?

Na Malé Straně straší! V noci tam chřestí kosti tří přízraků – hořícího kostlivce v kočáře, kostrouna, jemuž zlá manželka zatloukla ve spaní do hlavy hřebík, a zamilované kostlivky, co ještě zaživa prodala svou kostru profesorovi anatomie. Každý rok se tato zkostnatělá trojice setkává na plese pekelné hraběnky, kde si kromě tance povídají o svých osudech, které nyní Petr Stančík zachytil ve své nové knize Tři malostranští kostlivci. V tomto rozhovoru se dozvíte, kde se autor Petr Stančík inspiroval a co ho vedlo k vytvoření prvního Klíče k určování strašidel!

Co Vás inspirovalo k napsání příběhu Tři malostranští kostlivci zasazeného do prostředí Malé Strany? Inspirovala Vás nějaká skutečná legenda o Malé Straně? 

Ano, ohnivý kostlivec v kočáře a kostlivec s hřebíkem zatlučeným do lebky jsou skutečné malostranské legendy, jimiž jsem se volně inspiroval. Ale kostlivku Andělínku jsem si k těm prvním dvěma přimyslel sám, čili je to taky legenda, jenom o pár století novější.

Jak jste vymýšlel jednotlivé postavy knihy? Byl některý z kostlivců nebo jiných hrdinů inspirován reálnými osobnostmi?

Dlouhá léta jsem bydlel na Malé Straně ve Šporkově ulici u Jánského vršku, a tam jsem se osobně poznal s hořícím kostlivcem, který projíždí Šporkovou každý pátek o půlnoci. Samozřejmě jde s dobou, takže už nejezdí v kočáře, nýbrž autem. A co se týče postavy kostlivky Andělínky, tu jsem napsal podle jedné hodně hubené slečny, se kterou jsme se kdysi měli moc rádi.

Co Vás přivedlo k nápadu udělat Klíč k určování strašidel? Máte nějaké oblíbené strašidlo?

Klíče k určování mě vždycky bavily, třeba klíč k určování polodrahokamů, klíč k určování hub nebo klíč k určování trpaslíků. A tak mě napadlo, že společně s ilustrátorkou Galinou Miklínovou vytvoříme klíč k určování strašidel, první na světě. Je to pomůcka zábavná, a navíc i náramně užitečná – pokud vám třeba doma řádí strašidla, můžete si je podle toho klíče přesně určit.

Bylo psaní tohoto strašidelného příběhu v něčem jiné ve srovnání s například Vašimi dobrodružnými příběhy Jezevce Chrujdy? Ovlivnily Vás nějakým způsobem předchozí zkušenosti s psaním dětských knih?

Malostranští kostlivci jsou ve srovnání s Chrujdou trochu hororovější a více městští. Taky si v nich nejspíš pošušňají odrostlejší čtenáři, tak od dvanácti roků výše. Jinak ale píšu pro čtenáře všech věkových kategorií s úplně stejnou radostí a nasazením.

Jak probíhala spolupráce s ilustrátorkou Galinou Miklínovou? Zachytily její ilustrace Vaši představu o atmosféře příběhu?

S Galinou jsme spolu vytvořili už spoustu krásných knížek, jsme dobří přátelé a taky naladění na stejnou vlnu. Takže obvykle Galině nemusím nic vysvětlovat a ona to nakreslí nebo namaluje přesně tak, jak jsem si to představoval, ba ještě půvabněji!