Čtení v Táboře

Všichni ví, že v Táboře je to krásné. Já to vím taky, ale byla jsem tam jen jednou, a tak když mě místní knihovna a ředitelka Eva Měřínská (mimo jiné také náčelnice všech českých skautek) pozvala na čtení z knížky Velký úklid a origami dílnu s příběhy z knížky Papírový Pepíno, neváhala jsem ani chvilku. Zimní Tábor bez turistů byl úchvatný, všechny ty nádherné domy a zákoutí posypaná sněhem jak od cukráře, děti v knihovně, které se nebály ani těch nejsložitějších origami návodů, knihy a lidi, kteří čtou. Živá voda pro tak často pochybující spisovatelčinu duši a věčnou otázku, jestli má smysl psát. Druhý den ráno děti v církevní škole Orbis Pictus, soustředěné a se spoustou otázek. Zvyklé číst a poslouchat čtení - jejich paní učitelka jim totiž každý den před vyučováním přečte kapitolu z knížky. No nechtěli byste takovou paní učitelku? Děti zkoumaly obrázky ilustrátora Olleho a nacházely jeho vtipné detaily a vyprávěly mi, jak je těžké si uklidit v pokojíčku. Když čtení skončilo, hrály si na modrém koberci a paní učitelka mi dala adresu - napíšeme dětem z Tábora s mými žáky z brazilské Bataypora dopis. Budeme si psát o knížkách, o sněhu a tukanech a třeba z toho bude další příběh. Další světlý okamžik, za který mohou knížky a lidé kolem nich.