Vítězslav Nezval

(*1900, †1958)

 

Básník, dramatik, překladatel, člen skupiny Devětsil. Jeho bohaté básnické dílo odráží vývoj meziválečné avantgardní poezie od poetismu (poéma Podivuhodný kouzelník) k surrealismu. Později, v 50. letech, se v řadě básní neubránil ideově politickým tendencím. Nezvalovo mnohostranné nadání se projevilo také v oblasti prózy a dramatu, vedle esejů a scénářů psal Nezval knihy pro děti (příběh Anička skřítek a Slaměný Hubert) a překládal, zabýval se také výtvarným uměním.
Krajinou Nezvalova dětství byla Morava. I když ho později okouzlily exotické krajiny a moře a i když začal pracovat v Praze, vracel se často v myšlenkách do světa svého dětství. Mladý Vítězslav Nezval se díky své schopnosti bezprostředně tvořit a své živé povaze stal brzy předním umělcem avantgardního poetismu, hravého uměleckého stylu, který oslavoval všecky krásy světa, jeho proměnlivost a půvaby. Nezvalova poezie se (výrazně třeba ve sbírkách Pantomima, Básně na pohlednice a Nápisy na hroby) dotýkala věcí, krajin, tvarů, zvuků a barev všemi lidskými smysly a jednotlivé básnické obrazy spolu propojovala ne přísně logicky, ale pomocí uvolněné fantazie.
Nezvala očarovaly cizí země – cesta na jih Evropy například inspirovala jeho sbírku Sbohem a šáteček. Na své první návštěvě ve Francii se básník seznámil se surrealisty, a to ho podnítilo k založení podobné surrealistické skupiny u nás. Pak ale přišla druhá světová válka. Po ní v Nezvalově díle převládlo směřování k zpolitizované tvorbě v duchu socialistických idejí, básník se ale současně snažil obhajovat různorodost a uměleckost tvorby.
Nakladatelství Meander vydalo výbor Nezvalovy poezie pro mladého čtenáře – Moře láska má – editorky Jany Čeňkové. Výbor doprovodil svými ilustracemi Jan Hísek.