Viola Fischerová

(*1935, †2010)

 

Dcera filozofa a rektora olomoucké Palackého univerzity Josefa L. Fischera. Po studiích češtiny a polštiny pracovala v literární redakci Československého rozhlasu, po odchodu do exilu v roce 1968 žila v Basileji. Nejprve pracovala jako asistentka režie v tamním divadle Basel Theater, pak vystřídala řadu zaměstnání (mimo jiné byla soukromou učitelkou jazyků, garderobiérkou nebo podomní prodavačkou hrnců). V letech 1972–1977 studovala na basilejské univerzitě germanistiku a historii, později přesídlila do Mnichova, kde učila na střední škole němčinu a pracovala jako redaktorka v rádiu Svobodná Evropa, pro které psala eseje, recenze a připravovala kulturní pořady. Vydala celkem osm velmi ceněných básnických sbírek. Od roku 1994 žila v Praze.
Fischerová vydala množství sbírek poezie. v nakladatelství Meander vyšly celkem čtyři její knížky pro děti: Co vyprávěla Dlouhá chvíle (2005), O Dorotce a psovi Ukšukovi (2007), Jak zvířátka uzdravila smutný dům (2011) a O kočce Mňauce, pejsce Bibině a maminčině lyžařské botě (2011).

Rozhovor s Violou Fischerovou najdete zde.