Vídeň

 

Zas nestíhám, protože jsem obětovala dva pracovní dny cestě nakladatelů, knihkupců a tiskařů do Vídně, ale nakonec to bylo ohromně zajímavý. Nejen výstava Andyho Warhola v Albertině a nostalgické vídeňské kavárny, pro které mám slabost, ale skutečně i pracovní část cesty. Na rakouském Haupverbandu knihkupců a nakladatelů proběhl v takových těch typických mocnářských prostorách, co pamatovaly lepší časy, kulatý stůl s rakouskými, vesměs vídeňskými nakladateli, z nichž, jak se záhy ukázalo, čtvrtina vydávala knihy pro děti.
 
Zkušenosti, které jsme si vyměnily např. s dvěma mladými sympatickými redaktorkami z předního nakladatelství Jungbrunnen, byly pozoruhodné. V Rakousku je každý nakladatel, který vydává knížky pro děti, podporován státem (a je jich asi 20, kteří vydávají výhradně pro děti) a je celkem jedno, zda jde o umělecké nebo i komerční knihy. Jsou tam už léta přesvědčeni, že bránit se silnému německému trhu, který ve velkém importuje do malého Rakouska, je potřeba, a tak stát všemožně a velkoryse podporuje domácí tvorbu pro děti.
 
Tak například Jungbrunnen má tři redaktory se stálými platy a vydá 10 titulů ročně. Já bez jediného zaměstnance jich vydala loni 8 a s dluhy počítám už jaksi automaticky.
 
V Rakousku ale navíc stát ještě natolik podporuje čtení a prodej knih pro děti, že se jich podle názorného grafu loni prodalo skoro tolik jako beletrie (neuvěřitelných 5,80 % z celkového obratu a celkem jen o 2,20 % méně než beletrie – 8 %). 73,20 % připadá na literaturu faktu, což je celosvětový trend. To zní mým uším jako rajská hudba a od té doby si pořád lámu hlavu, jak toho docílit taky u nás, kde nakladatelů vydávajících knihy výhradně jen pro děti je asi tak pět (ne tři!) od té doby, co Albatros zacílil i na kuchařky a dospělé.
 
No ale k smíchu to moc není. Rakouský svaz podporuje taky mladé knihkupce (programem Arbeitkreis JungbuchhandlerInnen) a fajn je taky program setkávání mladých s odborníky a debaty o současné knižní kultuře. Je toho strašně moc, co tam stát pro propagaci knihy co nositele trvalých kulturních a duchovních hodnot dělá, a druhý den po dopoledni stráveném v Literaturhausu se můj smutek ještě prohloubil. Tohle až tu konečně bude, Meander, obávám se, už tu nebude.