Ten nešťastnej komiks

 

Kam se hnu, všude se mi posmívají, že r. 2007 je v MEANDRU Rokem Lucie Lomové – Anna chce skočit, ta skvělá bondovka (jak se vyjádřil jeden francouzský recenzent), vychází zítra, Anča a Pepík opět v akci v pondělí – křtíme ji v sobotu s oblíbenými herci v Divadle v Dlouhé – a k tomu navrch ještě neznámý Hrubín ilustrovaný Lomovou… chm taková kombinace – a všem se zdá k neuvěření, že takhle naběhnout jsem si ještě ke všemu byla schopná bez koruny nějaké podpory, já, která nejsem schopná vydat knížku, když na ni neseženu grant.
 
No, po pravdě nevím, co k tomu dodat, Lomové věci mi prostě přijdou dobrý a bavily mě odjakživa a taky všecky děcka, s nimiž jsem si je za těch x let už četla. (Některejm z nich je už přes třicet a ty se jako malý děti těší na Annu). Fakt je, že s komiksovou edicí Pro Emmu jsem si poněkud zavařila, Francouzi, kteří se zpočátku zdáli nakloněni přispět na ve Francii vydané tituly, najednou přišli na to, že se unáhlili a já už mám rozjednaná práva.
 
Po nocích prohlížím komiksový weby, abych měla aspoň základní představu, Lucie Lomová mi nosí komiksy, které si vozí z festivalů ze světa a říká mi:„Tohle je skvostný, ale pro tebe škoda, tomu nerozumíš.“ A když mě něco nadchne – je to black and white střízlivý a graficky dotažený (jak si představuju novelle grafique), "to je nudný, tohle už tu je". A tak volím umělce úžasného záběru. Nicolas de Crécy prostě je výtvarník jak vystřiženej z baroka, střídá bujné styly, barvy i techniky, znalci si opravdu přijdou na svý. Jeho slavná Doba ledová vychází na podzim. A já se ten komiks holt doučím.