O tom, jak děcka (ne)čtou

Jsme se naposledy bavili předevčírem s Pavlem Bryczem, který mi ukazoval dětské obrázky reagující na jeho pořad pro děti v rádiu a včera se Zdenkem Pavelkou ze Salónu z Práva a nezbylo, než si povzdechnout, že na to máme vlastně strašně krátkou dobu, kdy máme šanci dětem něco dobrého předložit – v 7, 8 letech ještě čtou čítanky a tzv. první čtení a ve 13, 14 už sahají po dospělácké literatuře – Remarquovi, Hemingwayovi, ale oblíbená je třeba taky Lolita od Nabokova nebo dokonce Kafka a samozřejmě Viewegh.

Takže máme zhruba 5 let z průměrného 85letého života na to, abychom jim nabídli kvalitní dětskou knížku – 1/17, to tedy věru není mnoho. Pavel učí češtinu na gymnáziu, takže ví, o čem mluví, a hrdinka Kouzelného Gabrielina světa, který právě dokončuje, odpovídá přesně středu tohoto věkového rozmezí. A je možná nejfilozofičtější ze všech jeho knih a přitom se strašně dobře čte. Tak máme se na co těšit.