Minerální Litera

Jak říká můj soused z Olomouce a z veletrhů básník Radek Malý, který ji letos poprvé dostal za svou poezii (Radku gratuluju, už´s tu sesbíral opravdu všechno, cos mohl!) proběhla letos velmi čitelně, dopředu bylo všem celkem jasné, kdo co asi dostane. Překvapením byla snad jen hlavní Litera přiklepnutá fotografické publikaci, byť sebedokonalejší, kde je textu vskutku poskrovnu, ale říkám si, jak symptomatické, lidi dnes už nemají čas číst, vyšetří chvilku na prolistování obrázkových časopisů, takže se vnímá obraz a přestává psané slovo, je to tak všude ve světě, proč u nás by to mělo být jinak.

Ale musím říct, že z Violiny ceny mám opravdu velikánskou radost už jenom proto, že byla za svou velmi přetěžkou poezii nominovaná už loni a předloni a kamarád Pavel Šrut jí řekl, že potřetí on by se na to už a nikam by už nechodil... To dětské psaní Violu Fischerovou ohromně baví, kompenzuje si tam smutek a tíhu svých básní a myslím, že na těch knížkách je to vidět, jsou svěží a bystré a dokonale nelacině vtipné - děcka už se za pár měsíců můžou těšit na skvělého Ukšuka o výchově dítěte k psovi, z něhož mi Viola občas čte do telefonu a smějem se tomu jako puberťáci. A slibuju, že tentokrát nebudu krátit!