Ještě jednou Továrna na pohádky

Ještě jednou bych se chtěla vrátit k článku Daniely Iwashity Továrna na pohádky, který vyšel 27. 5. 2006 v příloze Orientace LN.

Stále se potvrzuje, jak málo prostoru se u nás věnuje literatuře pro děti, protože když opravdu kvalitní článek na toto téma vyjde, ještě měsíc potom doznívají ohlasy všech odborníků z branže.

Já jsem se úplně orosila, když se mi hned v pondělí ráno ozval první knihkupec z tzv. hangáru, které jsem v článku tak kritizovala. Musela jsem sáhodlouze vysvětlovat, že v lidovkách se pro nedostatek prostoru ocitla jen část mého příspěvku, kde šlo hlavně o to, co zůstalo ze vztahu čtenář – knihkupec v tradičním slova smyslu, jak jej pamatují ještě naši rodiče a prarodiče. 

Uváděla jsem, že dnes už bohužel zdaleka tak nefunguje, a na otázku, kde zvídavý čtenář pátrající po novinkách najde čerstvé informace, když ne od knihkupce, jsem odpověděla, že spíše na nakladatelských webech a na nejznámějším dětském čtenářském webu citarny.cz, ale že se mi na druhou stranu taky moc stýská po malých útulných knihkupectvích, jaká stále po Evropě vídám a jejichž doba u nás, jsem si jista, ještě také přijde.

O tom, že se kvalitním knížkám (nejen z Meandru) spousta nadšených knihkupců po celé republice náležitě věnuje, samozřejmě vím, těší mě, když volají a zvou mě na besedy a čtení, a že se z toho někdy snažím vykroutit je prostě tím, že Meander je skutečně one-woman show, kde nakladatel opravdu dělá všechno a někdy prostě nestíhá.