Jak psát blog

 

Aby si nakladatel psal blog, je asi vážně nesmysl. Co může: svý autory samozřejmě jenom chválit, rukopisy v běhu jakbysmet, ostatní nakladatele radši taky a činnost všech struktur, do nichž se zapojil, taktéž. Jinak je možný, že si to polepí na všech frontách shora i zdola. Takže co v blogu může být: zprávy o výběru a stavu rozpracovanosti rukopisů. Zprávy ze života autorů, případně co chystají. Zprávy z knižních veletrhů, eventuálně zahraničních cest vedoucích k propagaci naší knižní kultury.
 
Tohle všechno ale já dělám (a připomínám si to), autocenzura funguje na plný plyn a stejně mi pokaždé někdo napíše, že tohle on takhle tedy fakt neřek, a ať tu větu hned vyhodim.
S příbuzenstvem, kde je většina novinářů, jsem o víkendu na chatě při obědě probírala, jak z toho.
 
„Piš tam normální aktuality jako do normálních novin.“ 
„Nebo to otevři lidem a reaguj na reakce. Bude to živý, ale musíš odpovídat ihned.“ Namítám, že pak už mi nezbyde ani těch 6 hodin na šťastný a vytoužený spánek. 
„Tak se z toho vyzuj a nech to autorům.“
„Jasně, ať začne třeba jeden psát pohádku a pokračuje další a pak znovu od začátku.“
„To už tu ale bylo mockrát.“
„To vůbec nevadí, funguje to dokonale. Nebudeš muset pak ani vydávat knížky. Všechno bude na netu - v blogu.“
 
Jo, to je fakt. Ale kdo s tím začne?