Izrael

Erec Jisra´el (Země izraelská) o Pesachu a Veliké noci – to je síla. Pořád ještě se z toho nemůžu vzpamatovat.
Tady vznikly naše kulturní hodnoty, desatero, které je stále pro většinu z nás i v současném moderním světě provázeném soustavnou destrukcí hodnot, závazné, tady Židé dali světu nesmrtelnou Knihu knih. Šest tisíc let starý Jeruzalém je v Bibli zmiňován 750 krát a 180 krát je zde uveden pod jménem Sión. Dodnes den zničení města zůstává hlavním postním dnem židovského kalendáře a místo, které judaisté považují za nejposvátnější – Západní zeď (Zeď nářků), která zbyla ze zničeného Chrámu postaveného králem Herodem v prvním století před Kristem, je o Pesachu navštěvována poutníky z celého světa právě tak, jako křesťany o Velikonocích Kristův hrob. Když byli Židé vyhnáni z města a rozprášeni po celém světě, stovky a tisíce let se každoročně ve vyhnanství obraceli ve svých modlitbách k Městu a prosili Boha, aby příští rok byl rokem jejich návratu do Jeruzaléma. Když končí seder – slavnostní večeře o Pesachu připomínající odchod Židů z Egypta – už 2000 let se opakuje ve všech rodinách prohlášení: Příští rok v Jeruzalémě.

Strašně jim to přeju, tu jejich zaslíbenou zemi, která je jedna rozkvetlá zahrada (teď v dubnu tam kvetla dokonce i poušť) a o niž úžasně starostlivě pečují a která opravdu vypadá jako většina těch kýčovitých obrázků s biblickými výjevy. Moje ostravská babička měla na postelemi obrovský oválný obraz Kristus na hoře Olivetské, kde bledému mladíkovi s dlouhými vlnitými vlasy zabranému v modlitbě leží u nohou spící noční město s tisícem světýlek. A když jsem v noci shlížela prosklenou stěnou z 16. patra našeho hotelu, vypadal svítící Jeruzalém pod námi přesně tak, jako na tom obrazu, který mi už jako dítěti vždycky připadal jako naprostá iluze. A všechna ta místa, která známe z Bible: Kafarnaum u Genezaretského jezera a Jericho a Caesarea a spousty jiných skutečně existují, a skutečně to tam většinou vypadá jako na těch slavných obrazech starých mistrů.

Procestovali jsme za pár dní celou zemi, bydleli v kibucu, u místních v penziónu i v ohromném hotelu, ale mně se ještě vůbec nechtělo vracet, všude bylo překrásně a všichni tak ohromně přátelští, Velikou noc už jsme, unavení ze všech dojmů a ukolíbaní klidem a mírem svátků v zemi, kde se zastaví i veřejná doprava, strávili na letišti v Tel Avivu, když se jen pár hodin po našem odjezdu, v bistru na autobusovém nádraží v Tel Avivu zase odpálil mladej cvok, který se chtěl co nejrychleji dostat do nebe...