Golem z Prahy

Když mi Gad Yair z katedry sociologie a antropologie z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě napsal mail, že někde sehnal Legendu o Golemovi a že by moc rád přijel do Prahy a vydal se po těch místech, o nichž se v knížce dočetl, pousmála jsem se nad tím, jak se seriózní vědec z věhlasné univerzity může zabývat takovou pohádkou. Odpověděla jsem mu, že je mi to líto, ale že je to téměř všechno vymyšlené, až na ty reálie - že Menší Město pražské, Vladislavský sál a ty rozlehlé prostory pod Pražským Hradem, kde se odehrávají klíčové scény z Golema, skutečně jsou a část je přístupná, takže se tam dostane. Poslala jsem mu taky kontakty na knihovny a archivy, kde by dopátral věrohodnější prameny. Gad Yair dorazil do Prahy i se svou asistentkou a celý týden pilně pracovali. Měli už spoustu podobného materiálu z Polska, Německa a dalších zemí.

Homunkulus v dějinách lidstva je naprosto senzační téma - na tom jsme se shodli. Když jsme před jejich odjezdem domů do Izraele seděli ve Švanďáku, přiznali se, že nejvíc u nás obdivují, jak tolerantní prostředí v Praze panuje, a s výjimkou let 1948 – 89 podle nich zřejmě i panovalo. Vždyť u vás děti ve školách můžou číst jak keltské, německé nebo slovanské legendy, tak židovské, pohanské nebo křesťanské. To u nás je to jinak, mladý židovský stát a vřelý vlastenecký vztah k němu se cílevědomě kámen ke kameni budují a všechno se zaměřuje téměř výhradně na židovské dějiny. A co jiné kultury v Izraeli, je jich tam přece bezpočtu - uzavírají se před sebou? ptala jsem se.

Podle toho, kdo stojí v čele vlády, usmál se Gad, zdmi a ostnatými dráty už židovské čtvrti od arabských a křesťanských ale oddělené nejsou. A co sebevražední atentátníci, je vůbec možné nasednout beze strachu do autobusu, dá se do Izraele jet i s dětmi? Jistě, v Izraeli to opravdu vypadá jinak, než se obecně ve světě soudí. Je nutné to vidět.
Dobrá, na velikonoční prázdniny vyrážíme do Izraele.