Cirkus a co děti neodpustí

 

Od květnového Světa knihy mám doma zase kvalitní zásobu literatury. Na společném stánku "nezávislých nakladatelů“ si totiž rok co rok knížky mezi sebou vyměňujeme - obvykle na závěr veletrhu, když se pomalu začíná balit a my už se tak jako tak do vystavených knih svých sousedů, které nás zajímaly, nebo o nichž nám vyprávěli nějaké kuriózní okolnosti jejich vzniku, začetli, nebo je aspoň prolistovali. Se svým sousedem po pravici Karlem Kerlickým z Kantu jsem si vyměnila parádně graficky vyvedený, čerstvě oceněný architektonický SIAL, s levicovým sousedem FRA Chlípnici od Witkowského. Pak novou Revolver Revue, s Pavlem Mervartem Rukopis Bohunky Grőgrové, Knihu roku, který v pár dnech přečetla celá naše rodina a moji mámu, v rezignované skořápce stáří ve velkém domě postupně celou rodinou opuštěném, vysloveně vybudila k další činnosti. Připomíná mi pořád, abych to paní Grőgrové určitě vyřídila a moc jí za tak silně"nakopávací“ literaturu za všechny staré čtenáře poděkovala... Od Veroniky Reynkové jsem si přinesla Japonské pohádky nezapomenutelně ilustrované panem Šerých, které Petrkov vydal už podruhé a od A2 aspoň všechna stará čísla, zbylá na stánku... s Baobabem kvete čilý výměnný obchod odjakživa, takže tam toho bylo víc, mezi tím ale taky jeho čerstvá novinka Cirkus Chauve, o které bych tu chtěla napsat - tak jako tak se ode mě čeká, že napíšu o knížce pro děti.
 
Vraceli jsme se z oběda zpátky ke Spálené Kočce, jak jsme Výstavišti říkali, a hned jak jsme vlezli do stanu, zařízlo se nám do uší kvílení akordeonu a expresívní zpěv Sylvy Krobové. To se u nás na stánku křtil Cirkus Chauve, který napsal právě Sylvin muž Jiří "Bilbo“ Reidinger a vylíčil v ní řadu příhod ze života své potulné komediantské rodiny - klauna Bilba, jeho ženy Josefíny Bilbové a jejich dětí a všech možných kuriózních zvířat, které jejich cirkusem prošly - od blechy přes štěnici až po starou slonici. Knížka je to kraťounká, ale velmi doporučeníhodná pro všechny ty, již ani v pokročilém věku nikdy neodolají, když na ztichlé nedělní návsi, venkovském fotbalovém hříšti nebo loukou za vsí náhle vyroste pestrobarevné cirkusové šapitó, odkud principál vykřikuje své hrčivé "Rrrračte vstoupit do té boudy podívat se na velbloudy!!!“ Knížka dýchá komediantskou atmosférou popisovaných štací taky díky cirkusáckým ilustracím talentované Dory Dutkové, která kolikrát jen lehce nahozené Bilbovy skeče sériovými obrázky dovypráví. Někdy ovšem i to je jí málo, pustí si fantazii na špacír a do líčeného dobrodružství vloží svůj vlastní komiks, jímž "atmošku“ ještě zahustí. Z běžné deníkové příhody učiní hotové akční drámo, jako třeba když se po fazolovém salátu nafoukne slonice Dixi, nadouvající se tak, až se vznese do vzduchu a hrozí reálné nebezpečí, že odletí s vlaštovkami do Afriky, a tak nezbývá, než ji chytat po nebi do lasa a přitáhnout zpátky dolů pod šapitó.
 
Další skvělá kniha je Rodinný ústav americké autorky Alison Bechdelové s podtitulem Rodinný tragikomiks, který svou zvláštní formou vyprávění, úvah (a kresby) dosahuje hřebenů té nejvyšší literatury (což u komiksu je u nás žel ještě považováno spíše za kuriózní úkaz).
 
Mám dojem, že právě díky tomu, že jde o komiks, u nás tak trochu zapadla, byť se jedná o velmi výpravný, vtipný a velmi chytrý rodinný román (sedí přirovnání k plastické fresce, a to velmi barvité díky zvoleným prostředkům - autentickým deníkovým záznamům z dětství, fotkám z alb, dopisům, vstupenkám nebo dokonce i seznamům nákupů). Alison líčí velmi detailně od dětství až do dospělosti život své mimořádné rodiny vším vybočující ze svého okolí (a to nejen díky tomu, že intelektuálové vlastní pohřební ústav), ale hlavně svůj komplikovaný vztah k otci, s nímž ji pojí velmi silné citové pouto, většina zájmů a jak se později ukáže, divná povaha a částečně i osud. Její psaní je vlastně terapie, jak v průběhu četby postupně zjišťujeme - pro dítě v pubertě muselo být dost krušné srovnat se s definitivním poznáním, že většina z tátových kamarádů, kteří s ním a jeho třemi dětmi jezdili na dovolenou, nebo je chodili hlídat jako au pair, byli otcovi milenci. Alison ho dokonce viní ze své vlastní lesbické orientace a bezradně lhostejnou matku, která od své zpola beatnické a zpola muzeální rodiny zakonzervované ve staré pseudogotické vile plné starožitností a dobré literatury hledá únik v ochotnickém divadle, vlastně za všechno.
 
Moje děti, krátce po pubertě, které tenhle komiks dostaly tuším za nějaké vysvědčení, mi sdělily, že se jim až zvedal žaludek z takového pokrytectví, když to četly... (tohle je vážně komiks pro dospělé). Sláva, dnes je společnost o dost dál - kolik nešťastníků se dřív muselo ve svých zpackaných středostavovských rodinách celý život převařovat? Děti vám odpustí úplně všechno, ale nikdy ne přetvářku a lež. A Alison ve svém věnování mámě a bratrům píše "Užili jsme si, i přes to všechno“.
 
Jiří Bilbo Reidinger:
Cirkus Chauve, Baobab 2009
 
Alison Bechdelová:
Rodinný ústav /Rodinný tragikomiks/, Argo 2008
 
 
Psáno pro blog Spisovatelé o knihách časopisu Respekt.