Petr Nikl: Říše fantazie Petra Nikla

Časopis Respekt

 
Vyprovokovalo Vás jaro k něčemu novému? Které z těch všech uměleckých činností kterými se zabýváte se věnujete právě nyní? Umíte na chvíli usnout na vavřínech?
 
Momentálně si píšu příběh, který se odehrává v sychravém podzimu v prostředí šrotu a suchého listí. Raději bych maloval, ale nemůžu se toho příběhu zbavit, tak ho musím napsat, aby mě neobtěžoval.
Snažím se zapomenout, aby mě to nesvazovalo.
 
Ke kterému materiálu tíhnete a s kterým si nerad začínáte?
 
Tíhnu převážně k měkkým materiálům, které se dají tvarovat. V divadle používám nejraději vodu. Žádné materiály nevylučuji.
 
Má absurdita své hranice? Ve vašem podání? Nejsou všechny pohádky vlastně absurdní? Pro koho je nejraději tvoříte?
 
Ano, absurdita má pro mě hranice. A to takové, že i za tím zdánlivě největším nesmyslem musím tušit smysl (důvod onoho nesmyslu).
Nesmysl pro nesmysl znamená pro mě umění pro umění a to je nekomunikativní cesta.
Pro mě je absurdita druhem metafory.
Nejraději je tvořím pro všechny.
 
Co je pro Vás v životě naprostou záhad(k)ou a co je Vám naopak naprosto jasné?
 
Život sám. Já samotný. Vlastně celý svět.
Naprosto jasné mi není nic, jen to, že to nějaký smysl musí mít.
 
Jaké největší překážky musíte při tvorbě řešit?
Dá se ještě sehnat Vámi ilustrovaná kniha pohádek od Oscara Wildea?
 
Nevím, ale překážky rozhodně nejsou na škodu. Postupuji způsobem: překážka a přeskok. Někdy také podlezu.
Myslím, že je již vyprodaná. Vyšla v nakladatelství Aulos v roce 2000 jako bibliofilie v nákladu do 100 ks. Nakladatelství sídlí v ulici Michalská. Zkuste se zeptat.
 
Mohou mít pohádkové postavy nebo loutky politickou příslušnost? Myslíte, že přijde doba, kdy se orientaci v politice budou děti učit znát touto cestou?
 
Ale fuj! Já jsem se vždy snažil přemýšlet apoliticky. Myslím že politika by se neměla do umění tahat.
Zato politika potřebuje umění jako sůl. Stýská se mi po časech, kdy jsme měli za prezidenta umělce.
 
Jak se vaše potřeba interaktivity a potřeby provokovat pojí s vaší introvertní povahou? Co pro Vás zanmená dotyk? Jak byste sebe coby umělce charakterizoval?
 
Za prvé nevím jestli jsem nebo nejsem introvert, za druhé se necítím ani jako provokatér. Rád reaguji na impulsy a posílám je dál. Rád jsem součástí živé hry.
Dotyk pro mne znamená ověření existence.
Charakterizovat se odmítám.
 
Ke které civilizaci máte nejblíže? Co pro vás umělce znamená prolínání kultura a otázka jejich zachování a jak se díváte na schengen a globalizaci vůbec?
 
Snažím se mít nejblíže ke svému okolí. Nebo k tomu, kde se právě vyskytuji. Nechci se ani vracet, ani utíkat do smyšlených světů. Prolínání kultur se nebojím, nesdílím obavy ze ztráty národní identity. Zeměkoule by potřebovala řádně protřepat.Snažím se mít nejblíže ke svému okolí. Nebo k tomu, kde se právě vyskytuji. Nechci se ani vracet, ani utíkat do smyšlených světů. Prolínání kultur se nebojím, nesdílím obavy ze ztráty národní identity. Zeměkoule by potřebovala řádně protřepat.
 
Angažujete se podobně jako pan Jiří David v kulturní politice? Jaký je váš názor na současnou kulturní politiku pražského magistrátu?
 
Jsem totálně znepokojen celkovou kulturní politikou vůbec. Chápu, že to souvisí se stále doznívající postrevoluční křečí.
Ukázkovým příkladem je zpochybňování Kaplického národní knihovny a jako skutečný nonsens vnímám poslední návrh umístit ji na místě Paláce kultury, když byla komponována do parku.
 
Co pro Vás ocenění znamená? Pomůže vám nějak podstatně v další tvorbě?
 
Ocenění v jakémkoliv kulturním oboru je nonsens sám, protože jakýkoliv řebříček je nesmyslný, existují pouze buďto hluché počiny zahleděné do sebe nebo otevřené - komunikačně živé. Vzhledem k tomu, že jsem ocenění dostal za nonsensovou knihu, byl jsem schopen jej přijmout. Je právě pro mě tím důkazem, že tahle kniha má schopnost komunikovat.
Finanční podpora je také nezanedbatelná, i když mám pocit tuneláře literárních fondů.